Rozpad Davidovy a Šalamounovy říše (asi 931)

Napětí mezi severem a jihem pravděpodobně narostlo, takže Šalamounův syn - Rechabeám již nebyl uznán za krále severními kmeny automaticky.

• Svolán sněm do Šekemu

• jasný požadavek: zmírnění břemen - robota a daně

• rozpor mezi staršími a mladšími rádci (že by existoval dvoukomorový systém? )

• vyhlášena nezávislost Izraele na davidovské dynastii (1Kr 12,16)

• ukamenován Adonírám (správce nad nucenými pracemi, kterého za Izraelci poslal Rechabeám)

• Járobeám vyhlášen králem Izraele (Šalamounem byl ustaven za dozorce nad nucenými pracemi, ale na protest proti tomuto systému uprchl do Egypta)

• Designace (pomazání) prorokem Achijášem Šíloašským (1Kr 11,29-39) - podobnost s pomazáním Saula a Davida Samuelem:

• pomazání - označení

• pozdější dosazení jako čistě politický akt

Jde o nový začátek, kdy královská hodnost už není dána královským původem a dynastickým nárokem.

• V Judsku byla naproti tomu davidovská dynastie tak pevně zakotvena, že tu Rechabeám nenarazil na žádný problém. Z judského hlediska bylo počínání severních kmenů chápáno jako „odpadnutí“ od domu Davidova. Z historického hlediska je však správnější hovořit o neobnovení smlouvy mezi severními kmeny a reprezentantem davidovské dynastie.

Připojení kmene Benjamin

Kolísání v podání odráží i proměnlivou příslušnost Benjaminců.

1. snad pohraniční boje a větší část kemne Benjamin získal Juda (1Kr 15,17-22)

2. snad dobrovolné připojení (geografická blízkost, tradiční odpor k Efrajimcům)

 

Rozdíl v pojetí královské moci

Izrael

• výsady stavěly krále vysoko nad obyčejného člověka, ale nebyl předmětem božské úcty

• shromáždění lidu uplatňovalo vliv na ustanovení panovníka, nebyla vytvořena dynastie, která by trvala déle než 4 pokolení

• vyžadují se zvláštní osobní schopnosti

Judsko

• postavení krále pevnější a vyšší (větší odstup od lidu)

• příslib královské hodnosti pro potomky, k násilnému odstranění krále docházelo jen ojediněle

• užší vztah k chrámovému kultu (ochránci náboženství, svatost chrámu se přenášela i na ně)

Hospodářská situace

Vedle zemědělství se rozvíjí také řemeslo a obchod se sousedními státy. Roste sociální nerovnost, kritizovaná proroky (a doložená archeology). Na severu výrazněji.

Severní království

• rozvinuté zemědělství

• obchodní spojení s okolními státy

 

Jižní království

• chov dobytka a ovcí

• zemědělství

• hospodářsky slabší a méně rozvinuté

judsko

Rechabeám

• Pokus o vojenské ovládnutí Izraele (zabránil mu prorok Šemajáš)

• Šesonkovo tažení (asi 918 př.n.l.) - především mu šlo o kořist, Rechabeám zaplatil tribut a Šesonk pokračoval na sever.

• Rechabeám využil oslabení Izraele Šesonkovým vpádem a napadl jej. Válka s Izraelem (trvala i za jeho syna a vnuka)

Abijáš (Rechabeámův syn)

(Rechabeám = ať ‘am rozšíří [panství]) syn (Abijáš = ať ‘am rozmnoží [lid]). Am jako smluvní partner.

• Porazil Jarobeáma a obsadil Efraimské pohoří. Tato porážka posílila vnitřní opozici uvnitř severního království, zvláště pozici proroka Achijáše ze Šíla (1Kr 14,1-20).

Aza (syn Abijáše)

• Bojoval proti Baešovi. Chtěl si zajistit vítězství a tak poslal velké dary aramejskému králi Damašku Ben-Hadadovi, aby zrušil smlouvu s Izraelem a napadl jej.

• Z materiálu připraveného Baešou pro stavbu pevnosti, potom opevnil benjaminskou Gebu a Mispu

• Prý odstranil modly, jejichž kult zavedla, nebo alespoň podporovala jeho královská matka

• Dlouhá doba jeho panování se částečně shodovala s vládou Omriho

Jošafat (syn Azy)

• Zahraniční politika vycházela ze smlouvy s Izraelem:

• Izrael vykonával správu nad Moabem

• Juda přijímal tribut od Edomců a Pelištejců, kontrola nad obchodem se zlatem (ze země Ofir)

• stvrzeno svatbou Jošafatova syna Jórama (Jehóráma) s Ataljou, dcerou izraelského krále Achaba

• Míru využil k  vnitřnímu upevnění státu. Pokračoval v náboženských, vojenských a administrativních reformách, reorganizace soudnictví a vyučování, stavba různých pevností a skladišť.

• Podle Šalamounova příkladu snaha o obchodní námořní podnikání v Rudém moři - nezdar

• Výprava do Rámotu v Gileádu spolu s králem Achabem

• Na konci života neúspěšné tažení proti Moabcům (také spolu s Izraelem)

Jóram (Jehóram) (syn Jošafata)

• Za jeho vlády vzpoura

• Edomitů (judské panství v Edomu se nepodařilo obnovit ani trestní výpravou a Edóm se adobro osvobodil)

• Libny

• pelištejských zemí

• Pod vlivem své ženy Atalji se šíří Baalův kult

Achazjáš (Jóramův syn)

Vládl jen několik měsíců. Připojil se k tažení svého strýce izraelského krále Jórama proti Rámotu v Gileádu a byl zabit při státním převratu, který provedl Jehú (asi 841 př.n.l.).

Atalja (matka Achazjáše) (842-837)

Po smrti svého syna Achazjáše se zmocnila vlády a prohlásila se královnou (první a jediná v dějinách obou království). Nechala vyvraždit všechny mužské potomky královské rodiny. Sestra zemřelého Achazjáše však ukryla svého synovce Joáše v Hospodinově domě (její muž Jójada byl knězem v chrámu JHVH).

Atalja se snažila zabránit pronikání náboženské národní revoluce ze severu a pokračovala v politice Jóšafatově a Achabově, tzn. ve smlouvě s Foinikií a otevřenosti vůči cizím kultům. Po 7 letech vlády pak byla Atalja zabita v palácové revoluci (vedené Jójadou, s podporou královské stráže) a Joáš byl prohlášen králem.

Joáš (837-800)

Zpočátku za něj vládl jeho strýc, kněz Jójada: nechal rozbořit Baalův chrám a popravit jeho kněze Matána.

Do mezinárodní politiky příliš nezasahoval, spíše vládnul na úrovni poměrů v Judsku.

Náboženská reforma

1. posílení monoteizmu (v boji proti pohanství však nebyl důsledný)

2. oprava chrámu

Původní velký vliv kněžstva na vládu se mladý Joáš pokusil omezit, když začal vládnout sám. To však vyvolalo napětí mezi králem a kněžími. Aby sílící kněžskou opozici zkrotil, nechal král popravit velekněze Zekarjáše (Jójadova syna). Na konci života použil chrámový poklad jako výkupné pro aramejského krále Chazaela. Byl zabit vlastními služebníky (jako pomsta za smrt Zekarjáše)

Amasjáš (Joášův syn) (800-772)

Energický panovník, potrestal vrahy svého otce (ale pouze je).

• Odrazil útok Edómců, porazil je v bitvě v Solném údolí.

• Po tomto úspěchu chtěl bojovat i s Izraelci (Izraelský Joáš ho varoval). Byl však poražen v Bet-Šemeši. Izraelci prorazili hradby Jeruzaléma, vyplenili chrám a odvedli rukojmí. Jedním z nich byl i Amasjáš, který byl propuštěn až po Joášově smrti asi r.790 př.n.l. Judsko bylo pod izraelským protektorátem až do smrti Jarobeáma II.

• Po tomto neúspěchu se projevila nespokojenost lidu i části dvořanů. Došlo ke spiknutí. Amasjáš se pokusil uprchnout, ale byl v Lakíši zabit najatými vrahy.

azarjáh (později zvaný Uzzíjah) (722-735)

• upevnění obranyschopnosti země pravidelná a dobře vyzbrojená armáda (kterému se mohl věnovat díky izraelskému protektorátu)

• nechal zhotovit „důmyslně vymyšlené válečné stroje“ (2Pa 26,2.6-15)

• úspěchy v boji s Edomci, Amonci, pelištejci a Araby.

• dobyl přístavní město - Eljat (otevřel cestu k moři)

• Ašdód, Jabne, Gat (cesta ke středozemnímu moři)

• ochranné pevnosti na jihu v poušti (ochrana území i kravan)

• nové jeruzalémské hradby

• podpora hospodářskému rozvoji:

• podporoval zemědělství

• obchod s Foinikií

• Nakažlivá nemoc (pravděpodobně malomocenství), kterou byl stižen na konci své vlády, byla vysvětlována spory ohledně kultových záležitostí (přes odpor kněží, chtěl v chrámu pálit kadidlo). Král bydlel v domě mimo Jeruzalém, správcem země se stal jeho syn Jótam.

Jótam (syn Uzzíjaha) (735-733)

Po smrti svého otce vládnul 2 roky. Činil, „co je správné v Hospodinových očích“ (2Kr 15,34). Za něho vystupují proroci: Izajáš a Micheáš.

• Různé stavby po celé zemi

• Porazil Amonovce a zpoplatnil je.

• R.733 se nepřidal k protiasyrské koalici, což bylo příčinou syrské-efraimské války.

Achaz (syn Jótama) (733-724)

Politická podřízenost byla provázena i tolerancí k cizím kultům (2Kr 16,10-20). Zavedl různé pohanské zlořády, dokonce i lidské oběti. Pravděpodobně při obléhání Jeruzaléma nechal svého syna projít ohněm (2Kr 16,3, 2Pa 28,2n ), což je výraz pro lidskou oběť.

Tento postoj podřízenosti cizincům, náboženský synkretismus a smířlivost k sociální nespravedlnosti přísně kritizovali proroci Micheáš a Izajáš.

• R.733 trestná výprava Resína a Pekacha. Izajáš vyzýval k návratu k Hospodinu, místo toho se Achaz obrátil o pomoc k Tiglat-Pilasarovi III.

• Achaz se dostavil do Damašku, aby vzdal hold vítězi. Dobrovolné podřízení Asyřanům však mělo i náboženské důsledky. Po návratu z Damašku nechal král postavit v jeruzalémském chrámu nový oltář a provedl zde nějaké úpravy, zřejmě na znamení, že se vzdává určitých práv svrchovaného panovníka. Původní bronzový oltář, takto degradovaný, si ponechal pro své soukromé potřeby. (Zřejmě byl v nové situaci bezradný, ale Hospodina se držel vnitřně dál.)

• Eljat byl dobyt Resínem, který vyhnal Židy. (později byl dobyt Edómci)

Hodnocení

Judské království bylo menší a chudší.

Hospodářství založeno na:

1. chovu dobytka, zvláště ovcí.

2. palmové háje, plantáže balzámovníků

3. snaha o cestu k moři a podíl na zahraničním obchodu.

Náboženství

• Jediným společným bodem mezi Izraelci a Judejci bylo uctívání JHVH a některé společné tradice (legendy o patriarších,...).

• Jahve se stal státním bohem. Judské království výrazně stabilizováno kolem náboženského střediska v Jeruzalémě (překonává regionální partikularismus). Úcta k němu byla teoreticky omezena na Jeruzalém, ale prakticky existovalo více chrámů (jak dokazují archeologické vykopávky) (Arad, ...). Až do Jošijášovy reformy to nebylo považováno za nic nepatřičného.

• Chrám byl zbudován podle foénických vzorů

• Obřady podle kenaanejských zvyklostí, podobné obětní předpisy, zpěvy odpovídají kenaanejským hymnům (viz vykopávky v Ugaritu)

Politické a sociální struktury byly podstatně rozdílné

• Král vybírán z Davidova potomstva (proti královskému autoritarismu stojí tzv. dědičné kněžství a shromáždění lidu, tzv. amharec)

• Správu zajišťovali levijští úředníci, stabilitu vlády zajišťovalo několik rodin vysokých úředníků

• Obrana země:

• opevnění a pevnosti

• uspořádání zápisu obyvatelstva do zbraně

• stálé vojsko

Izrael

Járobeám

• Hlavní města:

• Šekem

• Penuel (při Šišakově tažení)

• Tirsa (stalo se sídlem i dalších králů)

• Královské svatyně (podle 1 Kr, která vyjadřuje judské stanovisko, se jednalo o odklon od jeruzalémského kultu)

• Bet-el (proroctví proti Betelu: Jošijáš na oltáři v Betelu spálí kosti kněží a tím jej očistí)

• Dan

• Nechal udělat 2 zlaté býčky (snad se jednalo pouze o podstavce neviditelného Boha, protože proti nim nebrojil ani Eliáš, ani Elíša. Teprve o 300 let později proti nim vystupoval Ozeáš a Amos. Teprve když se severoizraelský kult ještě více přiblížil k modlářství). Pozdější pojem „Jarobeámův hřích“ znamená kultické odpadnutí od Jeruzaléma.

• Osvojoval si právo stavět posvátná návrší a ustanovovat kněze („ze spodiny lidu“), neptal se Hospodina.

• Zavržení Jarobeáma prostřednictvím proroka Achijáše (1Kr 14,1-18). Patrně se tedy v Izraeli i nadále udržovala praxe z doby soudců, kdy vládcem země se stával člověk vybavený určitými schopnostmi, zvolený shromážděním lidu, na jehož výněru se podíleli i proroci jakožto náboženští představitelé lidu.

Boje o vládu

• Járobeámův syn Nadab se stal obětí spiknutí při obléhání pelištějského města Gibeton (1Kr 15,27).

• Jeho vrah Baeša se ujal vlády a vybil všechny Nadabovy potomky. Prorok Jehua mu předpovídá stejný konec jako Jarobeámovi (1Kr 16,1-7)

• Baešův syn Ela byl zabit při spiknutí, které vedl jeden z jeho vojevůdců Zimri („velitel poloviny válečných vozů“).

• Zimri byl však již za týden zabit vojevůdcem Omrim, který s vojskem přitáhl k Tirse. Vypukla občanská válka, která trvala 4 roky.

Omri

Byl uznán za krále nad celým Izraelem v Tirse (asi 881 př.n.l.). Byl to velmi úspěšný panovník.

• Snaha o stabilizaci a mír. Ukončil válku proti Judsku.

• Snaha o modernizaci a vyrovnání se okolním národům (známý i v mezinárodním měřítku. Izrael byl označován jako „dům Omriho“ ještě dlouho po jeho smrti).

• Sblížení s Foiničany - dovršeno svatbou jeho syna Achaba s dcerou týrského krále Etbaala: Jezábel (podporovala a dále šířila Baalův kult)

• Asyrská hrozba

• Podrobil si Moáb (platba tributu)

• Nové hlavní město Šomerón (= Samaří), opevněné královské sídlo izraelských králů, strategická poloha (podle Alta mělo kenaanejský ráz a oficiálně se zde praktikoval Baalův kult).

• Podařilo se mu založit dynastii, jeho nástupcem byl uznán jeho syn Achab.

Achab (syn Omriho)

Také úspěšný panovník.

• Mír s judským králem, smlouva s Jošafatem

• Dobré izraelsko-foinické vztahy (měl za manželku Jezabel, dceru týrského krále). Jezábel měla významné postavení na královském dvoře - vliv na náboženství. Nechala vyhladit Hospodinovy proroky (1Kr 18,4)

• Růst hospodářské prosperity (riziko ztráty národní identity), velké stavební práce (Samaří, Meggido, Chazór)

• Šíření Baalova kultu

• ohrožení náboženské jednoty Izraelců

• vyvolávalo odpor

Aramejské nebezpečí

Zprávy o bojích s Aramejci jsou natolik různorodé, že celkový obraz vzájemných vztahů nelze dnes přesně rekonstruovat. Je však zřejmé, že v této době byl Izrael neustále ohrožován ze severu. A to se dotýkalo i Judska (1Kr 12,18).

• Aramejský král Ben-Hadad II. žádá po Achabovy tribut (výkupné, výpalné či co). Ten mu je odmítne dát. Obklíčí aramejské vojsko a Ben-Hadad uprchne (bitva se odehrávala v horách a Aramejci nazvali izraelského Boha „bohem hor“).

• O rok pozdějí Ben-Hadad II. Achaba znovu napadne. V bitvě u Aféka, pravděpodobně v údolí Jizreel (2 Kr 13,14-25, tentokrát se bitva odehrává v rovině a nepřátelé musí připustit, že Bůh Izraelců dovede bojovat i v rovině). Izraelské vojsko zvítězí a Achab daruje Ben-Hadadovi život. Uzavřou mírovou smlouvu (1Kr 20,31-34). Ben-Hadad slíbí vrácení města Ramót v Gileádu.

• Aramejci Rámot nevydali a Izrael se s nimi proto znovu utkal. Spolu s nimi bojovalo i judské vojsko s Jošafatem. Byli poraženi a Achab podle biblické tradice padnul (skupina králových proroků jim bitvu doporučovala, Hospodinův prorok Míkaj tvrdil, že se z ní Achab nevrátí 1Kr 21,8-28). To se však pravděpodobně týkalo Achabova syna Jórama.

Asyrské nebezpečí

• Proti Asýrii se spojilo 12 anatolských (maloasijských) a asyrských městských států, v čele s Damaškem do koalice. R.853 došlo k bitvě u Karkaru, kdy se tato koalice palestinských měst utkala se Salmanasarem III. Král Achab se zúčastnil v čele svého vojska (2000 válečných vozů a 10000 pěších vojáků) jako nejsilnější člen koalice. Asyřané zvítězili, ale jejich postup byl zastaven na 10 let. Po této bitvě zemřel Achab (přirozenou smrtí) v Samaří.

Hodnocení

• Rozvoj řemesla a obchodu a urbanizace země vedla k růstu sociálních rozdílů

• Velký mravní a náboženský úpadek

• Pronásledování Hospodinových kněží

Achazjáš (Achabův syn)

Zemřel následkem nešťastného pádu v paláci. Jeho ochrnutí využil:

1. Moábský král Méša ke vzpouře

2. Aramejci se zmocnili Rámotu v Gileádu

Jóram (Achabův syn, Achazjášův bratr)

• Zorganizoval společné tažení s judským králem Jošafatem (a jeho synem Jóramem) a edomským králem proti Moábu. Bylo neúspěšné, jak naznačuje Méšova stéla (asi z r.810 př.n.l.). Méša v kritickém okamžiku obětoval na hradbách svého prvorozeného syna, aby získal pomoc svého boha Kamóše. Na přihlížející nepřátele tak mocně, že přestali bojovat a vrátili se do svých zemí. Moábský král později obsadil i jiná města v Gadu a Rúbenu (pravděpodobně s podporou aramejského uzurpátora Chazaela)

• Útok damašského krále Ben-Hadada II., obléhání Samaří. Zázračné ukončení obléhání (pravděpodobně po zprávě o příchodu egyptských a chetitských vojsk)

• Po zavraždění Ben-Hadada II. v Damašku Chazaelem (pomazaným Elíšou), vytáhl Jóram proti Aramejcům. Chtěl získat zpět pohraniční města v Gileádu a Rámot Gileád. V bitvě byl raněn a jeho vojsko poraženo.

Hodnocení

• Napětí mezi králem a obyvatelstvem (vysoké daně pro války s Asýrií)

• Napětí mezi králem a prorockými kruhy, které mu vyčítaly jeho utlačovatelskou politiku a odklon od monoteizmu.

Vojenský státní převrat (asi r.841př.n.l.)

Vedoucí osobností byl prorok Elíša, který tajně pomazal vojevůdce Jehua za izraelského krále. Ten potom v táboře zabil raněného Jórama a smrtelně zranil i jeho synovce - judského krále Achazjáše, který ho přijel zrovna navštívit (Zabitím Achazjáše si zřejmě dělal naděje i na judský trůn. Achazjáš dojel až do Megidda, kde na následky zranění zemřel). Jehua nechal shodit z okna Jezabel a povraždit všechny členy královské rodiny (všechnu krvavou práci provedli místo něj jeho pomocníci a dokonce i královi služebníci).

• Znamenal konec Omriho dynastie i konec Omriho modernizace

• Opíral se o tradicionalistické prostředí, podporovaly ho prorocké kruhy (jaké další politické motivy za převratem stály není z textů možné zjistit - srov. Oz 1,4)

• Silně náboženská orientace (Elíša, Jónadad) - odstranění Baalova kultu. Neobvyklá byla i přímá prorocká účast na puči.

• Vyvolal politickou a kulturní roztržku s Judskem

 

Prorocké hnutí

Jako představitelé odporu proti kenaanejskému náboženství se objevují výrazné osobnosti - PROROCI, kteří zasahují do života jednotlivců i do politiky.

Eliáš

• Ohlašuje dobu sucha

• Vystupuje proti představitelům Baalova kultu. Shromáždění na Karmelu: 450 Baalových kněží, 2 býci jako oběť, Baalovi proroci pobiti, Eliáš utíká před Jezabel.

• Káral i sociální zlořády. Káral krále za jeho nároky na Nabotovu vinici. (Nábot nechtěl vinici prodat, protože byla dědičným vlastnictvím jeho rodiny, které se podle Hospodinova příkazu muselo zachovat. Kenaanejci tento zvyk neuznávali, ale král Achab se obával vystoupit přímo proti starým zvyklostem. A tak Jezabel situaci vyřešila tím, že s pomocí 2 falešných svědků dosáhla Nábotova ukamenování).

• Dostal úkol pomazat:

• Chazaela - za aramejského krále

• Jehúa - za izraelskho krále

• Elíšu - za svého nástupce

Elíša

Texty Elíšovského cyklu nelze historicky přesně (ani přibližně) zařadit. Není jmenován žádný izraelský král a aramejský vystupuje jako Ben-Hadad (syn Hadadův, spíše titul aramejských králů než vlastní jméno). Pravděpodobně se jednalo o texty přednášené při výročních slavnostech nějakého vítězství. Zachráncem (2Kr 13,5) je zde myšlen až král Joáš, ne-li až král Jarobeám II.

Po nanebevzetí Elijášově se Elíša ujímá svého úkolu.

1. zastává se vdovy (olej)

2. vzkřísí syna Šunemanky (která mu nabídne pokoj)

3. sycení v Gilgalu

4. uzdravení aramejského vojevůdce Námana (potrestání Gechazího)

5. navrácená sekyrka

6. Aramejci hledající Elíšu (který vyzrazoval jejich záměry izraelskému králi) jsou zaslepeni.

7. obléhání Samaří, útěk Aramejců (díky Asyrskému útoku na severu země)

8. návrat Šunemanky a návrat jejího majetku

9. Elíša a Chazael (předpovídá mu královský titul)

10. pomazání Jehua za krále

Dynastie Jehú (asi 841-749 př.n.l.)

Jehú (841-815 př.n.l.)

• Katastrofální mezinárodní situace (i jeho zahraniční politika), nutně potřeboval domácí podporu

• asyrský král Salmanaser III. se pokusil dobýt Damašek (nepodařilo se ), ale králové Týru, Sidónu i Jehú odvádějí poplatky (Jehú zobrazen na tzv. „černém obelisku“ Samanasera III.)

• stálé boje s Aramejci, Chazael a jeho syn Ben-Hadad III. dobyl Izrael (když Salmanaser III. odtáhl)

• Radikální kultické reformy (boření svatyň, zabíjení Baalových proroků (vyhlazení Baala z Izraele)

Jóachaz (syn Jehúa) (815-801 př.n.l.)

• Izrael okleštěn na vazalský stát Damašku, nájezdy aramejských tlup, útoky i na Judsko.

• Útoky Aramejců ukončilo až tažení asyrského krále Adad-Niráriho III., který si podmanil Damašek a uložil mu vysoký tribut.

• Příběhy Elíšovského cyklu (uzdravení Námana)

Joáš (syn Jóachaze) (801-785 př.n.l.)

• Vítězně bojoval a Aramejci, dobyl část území v Zajordání zpět, nemusel platit daně Aramejcům. Rozvíjí se zase hospodářství a obchod s okolními státy. Postupně se zvětšuje jeho území.

• Boj s judským králem - v bitvě u Bet-šemešu judský král Amasjáš zajat. Vyplenění Jeruzaléma, prolomení hradeb, protektorát nad Judskem

• Porážka Ben-Hadada v Afeku, mírová smlouva

Jarobeám II. (syn Joáše) (786-746)

Dlouhé a úspěšné panování.

• Rozsah území jako za Davida (Moáb, Amon, ...). Dobyl i Damašek

• Spojenectví s Judskem (protektorát nad Judskem vedl i k hospodářskému rozvoji judského království)

• Hospodářská prosperita

• smlouva s Foiničany

• reforma správy země, sčítání obavatel

• zvětšují se sociální rozdíly mezi obyvateli

• Odpor proroků Amose a Ozeáše

Rozvoj písma

1. množí se nálezy písemných památek (samařské ostraky - hliněné tabulky obsahující většinou hospodářské záznamy)

2. biblická tradice prvně písemně zaznamenaných prorockých výroků (Am, Oz)

   Po Jarobeámově smrti všeobecný úpadek a nestabilita.

Zekarjáh

Zabit po půl roce vlády.

Šállúm

Zabit za měsíc

Menachem (746-737)

Upevňuje si moc krutostí, zabije své osobní nepřátele

1. tažení Tiglat-Pilasara (743-741 př.n.l. nebo 738 př.n.l.) do Sýrie a Palestiny. Menachem zapojen do protiasyrské koalice, která byla poražena. Král se raději dobrovolně stal asyrským vazalem a odváděl vysoké daně, než by ohrozil své postavení v zemi. V zemi existovaly dvě skupiny:

1. protiasyrská, která chtěla bojovat.

2. proasyrská, která spoléhala na úplatky asyrskému králi (k té patřil Menachem i damašský Resín).

Pekachjáš (Menachemův syn)

Brzy zavražděn jedním z velitelů, který se chopil vlády.

Pekach

Zastánce protiasyrské skupiny. Spolu s Resínem a Pelištejci chtěl vytvořit silnou protiasyrskou koalici. Judský král Jótam se k nim odmítl připojit (raději odváděl daně) a tak se Pekach s Resínem rozhodli táhnout na Judsko a dosadit tam na trůn svého přívržence.

Syrsko-efraimská válka

Byla úspěšná. Účastnili se jí i Pelištejci a Edomité. Jeruzalém byl obležen. Achaz v zoufalé situaci požádal o zásah Tiglat-Pilasara III. (2Kr 16,7-9). Zda to bylo jediným podnětem k okamžité Tiglat-Pilasarově výpravě nevíme. Vyvolalo to však odpor lidových mas - Izajáš.

2. tažení Tiglat-Pilasara (733-732 př.n.l.) dobytí Damašku (stal se asyrskou provincií), obsazení Gileádu, Galileje a Šáronu (udělal z nich rovněž své provincie, část obyvatel, především vyšší vrstvy deportovány). Samaří zůstalo jen jako malá oblast. V Samaří však došlo v té chvíli k převratu(2Kr 15,30), kdy Hosea nechal zabít protiasyrsky zaměřeného Pekacha, aby Tiglat-Pilasar neoblehl Samaří.

Hošea (731-722)

Zavázal se platit daně Tiglat-Pilasarovi. Po jeho smrti (r.727) však přestal a podílel se na protiasyrské koalici, která navázala také vztahy s Egyptem. Pravděpodobně doufal v pomoc Egypta. Nový asyrský král Salmanasar V. se vypravil do Palestiny.

R.722 bylo Samaří dobyto a přeměněno na asyrskou provincii až za vlády Sargona II. (který se mezitím chopil moci v Asýrii). Izraelci (především z vyšších vrstev) byli vystěhováni (2Kr 17,24) a na jejich místa byli dosídleni vyhnanci z jiných území (2Kr 17,24), dobytých asyrskou říší. Bylo znovu postaveno a osídleno město Samaří.

Hodnocení

• V severním království neexistovala stejně rozvinutá administrativa jako v Judsku.

• větší autonomie správců provincií a místodržících měst

• větší prostor pro podvody a zneužití pravomocí vládnoucí vrstvy proti rolníkům

• Hospodářský rozvoj přispíval k bohatství pouze obchodníkům a vládnoucí vrstvě

• Postavení krále (podle Saulova vzoru) - především vojevůdce

• Geograficky méně chráněné území

• Postrádalo skutečné náboženské centrum, svatyně roztroušeny po zemi: Dan, Bet-el, Gilgal, Samaří

• Důležitá role proroků (v politice, proti utiskování chudých, proti kenaanejskému náboženství)

 

Činnost proroků

Amos

Z Tekoa u Betléma, původně pastýř ovcí. Jeho činnost se soustřeďovala na severní království - Samaří.

První prorok, jehož proroctví se zachovalo písemně.

První z proroků, u něhož našla sociální otázka důležité místo. Prodchnut duchem Božím i duchem lásky k lidem

(V izraelském království: Jarobeám II. - v Judsku Uzziáš (vnitřní stabilita, hospodářský rozkvět, stavební činnost, obchod)

• Mravní úpadek (2.kap.) velmi porušováno biblické zákonodárství (běžnou praxí bylo prodávat Izraelity do otroctví cizím národům)

• Hněv nad sociální nespravedlností (8.kap.)

• proti bezpráví páchanému na slabých a nemajetných

• proti přepychu

• Proti oficiální „královské“ svatyni v Bet-elu a zlatému býčku

• Vyzývá k odvrácení od pohanských (hlavně Baalových) kultů. Dostal se do sporu přímo s králem, betelský kněz Amacja informuje krále a vyzývá Amose, aby přestal s provokačním kázáním. Amos v odpověď prorokuje zajetí a odvlečení do cizí země.

 

Ozeáš

Za Jarobeáma II. působil v severním království. (V Judsku: Uzzijáš, Jótam, Achaz, Chizkiáš)

• Jeho prorockou činnost poznamenalo nešťastné manželství. Na Hospodinův příkaz si vzal za manželku nevěstku Gomeru, což mělo být symbolem náboženského úpadku Izraele. Pravděpodobnější je, že teprve později podlehla tehdy modernímu Baalovu nebo Anatinu kultu, které byly provázeny i kultickou prostitucí. Svým dětem dal jména symbolizující Boží hněv vůči zpronevěřilému lidu: Jizreel, Neomilostněná, Nejste-lid-můj.

• Přísný karatel

• proti modloslužbě

• proti bezpráví

• proti nerozumné zahraniční politice (lavírování mezi pro a proti asyrským postojem a spoléhání na Egypt)

• proti nesmyslné válce s Judou (syrsko-efraimská válka za Pekacha)

• Nabádal lid k upřímnému pokání a návratu k Hospodinu

Izajáš

Připisuje se mu pouze prvních 39 kapitol. (40-60 Deuteroizajáš asi o 160 let později v babylonském zajetí). Pocházel z vážené jeruzalémské rodiny. Současník Ozeáše a Micheáše. Za krále Uzzijáše, Jótama, Achaze a Chizkijáše.

Proroctví spjata převážně s judským královstvím (doba syrsko-efrajimské války)

• 732: Zásah Tiglat-Pilasara III. - dosazeni Hošei, okleštění Samarie

• Později protiasyrský postoj - zásah Salmanasara V.

• Sargon II. dobyl Samaří

• 705: po smrti Sargona II. se Chizkijáš opět přiklonil k protiasyrské koalici - Sancherib vytáhl proti Jeruzalému

  Káže:

• proti nepravosti a hříchu (severní království jako odstrašující příklad)

• proti pýše a sobectví vůdců, kteří vedou lid do záhuby

• proti bezpráví vůči nemajetným

• proti nehodným kněžím

• proti Jeruzalému, který už není svatý, ale plný zlodějů

• proti formálním obětem k zakrytí nepravostí

Myšlenka celosvětového míru mezi národy, nové království spravedlnosti

Micheáš

Z Morešet - předměstí Gatu. Současník Ozeáše a Izajáše. Za krále Jótama, Achaze a Chizkijáše.

1. vidění konce Samaří i Jeruzaléma jako trest za neposlušnost Hospodinu

2. proti světské i duchovní aristokracii, která nevede ke spáse, ale k ničemnostem a hříchu

3. proti lživým prorokům

4. vidění nového, očištěného Jeruzaléma jako cíle všech národů.

5. předpověď narození Mesiáše v Betlémě

Proroctví o celosvětovém míru odpovídá proroctví Izajášovu (snad se znali i osobně)

Požaduje zachování práva, spravedlnosti a milosrdenství vůči bližním.

Na závěr příslib Božího milosrdenství

Abdiáš

Nejkratší kniha - pouze 21 veršů.

1. Proroctví proti Edómu, který využil syrsko-efraimské války a podnikal časté nájezdy na judská města a sídla, kde loupil a zabíjel.

Podobné proroctví u Jeremiáše (snad si je vypůjčil)

Sofoniáš

Za Jošijáše (po krutovládě Menašeho a Amona), ještě před jošijášovou reformou.

1. vidění světové apokalypsy

2. proti Judsku a Jeruzalému a jejím obyvatelům

3. proti pronárodům (poslední proroctví 2.kap. je o zničení Ninive)

4. příslib odpuštění - Božím záměrem není trestat

Nahum

Z Elkoše (ještě se nenašlo). Za Jošijáše, kdy se již začala ukazovat babylonská říše a její moc. Proroctví proti Ninive bylo sbírkou starších proroctví, a sloužilo těsně před pádem Ninive a těsně po něm, jako součást novoroční chrámové liturgie.

1. Vidění zkázy Ninive (Nabopolassar r.612 př.n.l. dobyl Ninive)

Jeremiáš

Z Anatot, (kam Šalamoun vypověděl kněze Ebjátara), pocházel k kněžského rodu. Začal prorokovat za krále Jošijáše, v době provádění velkolepé náboženské reformy. Velký vliv jeho kázání na společnost. (Nalezení svitků Zákona - snad Deuteronomia).

• 609 bitva u Megida - po smrti Jošijáše se dostal k moci Jojakím, který likvidoval všechny své odpůrce (nechal zabít i proroka Urijáše).

• 605 byl faraon u Karchemíše poražen, Jojakím se poddal Babyloňanům.

• Když přestal platit daně, přitáhl Nabuchadnesar r.598 př.n.l. k Jeruzalému. Jojakímova syna Jojakína, který se chce dobrovolně poddat Babyloňanům, raději vzal Nabuchodnesar s sebou (spolu s 10 tisíci významnými obyvateli) a na trůn dosadil Sidkijáše. I ten však nakonec podlehl protibabylónskému tlaku a přestal platit daně.

• 586 př.n.l. byl Jeruzalém dobyt a rozbořen. Správcem provincie se stal Gedaljáš (Jeremiáš propuštěn) - brzy však byl zavražděn Jišmaelem. Mnoho lidí potom ze strachu před Babyloňany uprchlo do Egypta (pravděpodobně i Jeremijáš a Baruch)

• Proti falešnému pocitu síly a obranyschopnosti judského království, podporovaného Egyptem.

• Nad troskami chrámu vidění nové smlouvy míru a pokoje Boha s Izraelem - Pláč

Abakuk

Činnost spjata s jeruzalémským chrámem (snad byl zpěvák nebo sbormistr), asi v době: 609-586 př.n.l. (nepopisuje ještě zničení chrámu). Kniha mohla být chrámovou liturgií při ohrožení města.

1. proti bezpráví, násilí a klamu

2. proti pohrdání právním řádem, anarchii,

3. proti pronásledování proroků

4. Babyloňané jako nástroj znovunastolení spravedlnosti a práva

5. Bědy

6. Modlitba k Bohu o slitování se svým dílem

Významné postavení v Kumránském společenství (našel se dlouhý komentář)

Ezechiel

Pocházel z vážené kněžské rodiny, žena mu zemřela r.586 př.n.l. v obleženém Jeruzalémě.

• 598 odveden do Babylonie, žil u průplavu Kebar

• V 5.roce vyhnanství dostal proroctví od Hospodina + trvalé poslání jako duchovní pastýř spolubratří.

Varoval před hříchy. Vyhnanství je pouze dočasný trest za odklon od Hospodina (Nabuchadnesar jako pouhý vykonavatel Božího soudu). Je nutné držet se Hospodina, aby národ přežil. Důraz na náboženskou a mravní očistu

Ve vyhnanství působili i falešní proroci, kteří si budovali svou kariéru (34.kap.)

1. proroctví o údolí suchých kostí

2. proroctví o srdci z masa namísto kamenného

3. vidění nového chrámu i svatého města.

Jóel

Petúelův syn. Nevíme kdy žil, ani kde působil. Někteří se domnívají, že působil ještě před rozbořením chrámu, ale pravděpodobně až po návratu z exilu (není uvedeno jméno krále, je už zmínka o Řecích)

1. znamení konce - kobylková pohroma

2. výzva k pokání a lítosti

3. Den Hospodinův - astronomické úkazy

4. soud nad nepřátelskými národy

Apokalyptika (jako ve Zevení sv.Jana v 9.kap.)

Zmínka o učiteli spravedlnosti

Ageus

Narodil se v Babylónii. Působil po návratu z exilu, vrátil se se Zerubábelem kolem r.520 př.n.l.

Výzva ke stavbě druhého chrámu. Navrátilci si postavili nákladné domy, ale chrám nechali v troskách. Bůh je tedy trestá neúrodou a suchem. Ageus tedy burcuje lid i místodržitele Zerubábela. Zvěstuje, že nový chrám bude důstojnější.

Zachariáš

Působil po návrtau z exilu, asi. 520-518 př.n.l. jeho dílem je pouze 1-8.kapitola. zmiňují se o něm i Ezdráš a Nehemijáš. Místodržící Zerubábel, potomek Davidovy dynastie - naděje v něj vkládané se však nesplnily (asi byl sesazen)

1. vidění o nové slávě Jeruzaléma a Judska

2. omilostnění velekněze Josuy („ne mocí, ani silou, nýbrž Duchem mým, praví Hospodin zástupů“)

3. předpověď příchodu Mesiáše, který zbuduje věčný chrám

4. kázání o půstu (7.kap.) - ne pouze vnější zbožnost, ale cesta k mravním a náboženským činům. Půst musí být spojen s opravdovým pokáním.

5. příchod mesiánské doby (8.kap.)

9.-11. kap. a 12.-14.kap. apokalyptika - proroctví neznámých autorů, přidána asi ve 3.st.př.n.l.

Malachiáš

Nejmladší. Nic o něm nevíme. Může to být i jen titul: „můj posel“.

Okolo r.470 př.n.l. byl postaven 2.chrám, před Ezdrášovou reformou.

1. výtky kněžím, kteří nedbají o rituální čistotu a bezvadnost obětí

2. proti nespravedlnosti k nemajetným a slabým

3. proti smíšeným manželstvím (viz Nehemijáš)

4. zvěstování příchodu posla Malachi, který připraví cestu Hospodinu

5. výzva lidu k řádnému plnění povinností, odevzdávání desátku

Příchod dne Hospodina.

Jonáš

Za jarobeáma II. (2Kr 14,25-27) - předpovídal rozšíření území.

V knize jde o dramatický příběh plný alegorií a židovského folklóru. Byl napsán až po exilu (podle některých až ve 3.st.př.n.l.).

Obsah: Hospodin vyzval Jonáše, aby šel do Ninive zvěstovat Boží soud nad hříchy obyvatel. Jonáš se zalekl, nastoupil na loď do Taršíše (Španělsko). Při bouři je určeno losem, že on je příčinou božího hněvu a proto je vhozen do moře. 3 dny je v útrobách velryby, nakonec se dostane do Ninive. Obyvatelé činí pokání a Bůh je nezničí.

Trest není samoúčelný, má vést k nápravě. Bůh má obrovskou trpělivost.